Jak lépe komunikovat s partnerem

Jak lépe komunikovat s partnerem

Došla mi s ním trpělivost,” napsala mi jedna slečna. „A řekla jsem mu, že je, vždycky byl a nadosmrti bude debil.

Říkejme ji třeba slečna K. Po nepovedeném dni v práci se v ní mísil hněv se zatrpklostí. To se projevilo navenek, když dorazila domů.

Aby se její přítel za dlouhých a osamělých večerů nějak zabavil, spolu se svými kamarády věnoval pozornost online hře na hrdiny, jejímž smyslem je, hrubě řečeno, transformovat svého fiktivního hrdinu v někoho silnějšího a dokonalejšího. Vrcholem podobných her je triumf nad finálním záporákem, jehož často ztělesňuje zlý drak. Drak symbolizuje nevyřešený problém, který nám brání v transformaci v někoho lepšího.

Zatímco boj s digitálním drakem úspěšně zvládal, před tím abstraktním se oba dlouhodobě skrývali. Drak mezitím dorostl do obřích rozměrů a teď přiletěl plivat oheň.

Pro partnerský vztah je typická vzájemná péče, důvěra a odpovědnost. Slečna K. má pocit, že její partner do vztahu nepřináší tolik, co ona. Ocenila by, kdyby přítel vyvíjel větší úsilí rozvíjet vztah. Možná má Slečna K. příliš velké nároky, možná se jí přítel dostatečně nevěnuje, možná je skutečná pravda někde mezi.

Oba se narodili s rozdílnou sadou dovedností a z hlediska temperamentu si jsou dost vzdálení, není pro ně snadné spolu vycházet. Vidí svět rozdílnýma očima. Slečna K., jakožto svědomitý a dobře organizovaný člověk, má zvýšenou citlivost pro zhnusení. Její přítel je pravým opakem, chaotický a nedbalý. 

Jak lépe vycházet s partnerem

Netvrdím, že nemají naději na spásu. Mohou spolu začít lépe vycházet. Je totiž možné rozšířit limity své osobnosti. 

Jakou roli hrají rozdíly mezi osobnostmi?

Každý z nás se rodí s určitou vrozenou výbavou a osobitým sklonem učit se nové dovednosti. Dobrou zprávou je, že můžeme získat i ty dovednosti, které nám chybí. Ze strategického pohledu je to v životě velmi užitečné. Nejen, že se dovíte nové věci, ale také se přiučíte, jak se na svět dívat jinak. 

Jste-li například přehnaně svědomití, musíte se naučit relaxovat a nechat věci trochu být, moc perfekcionismu škodí. V zájmu příliš přívětivého člověk je zdokonalit se ve vyjednávání a chovat se průbojněji. Málo přívětivý člověk se zase naopak může naučit více soucítit s druhými. 

Musíte pochopit, že každý je ve skutečnosti trochu jiný. Pokud víte, jaké jsou rozdíly mezi vámi a ostatními lidmi, lépe jim porozumíte, a to znamená, že s nimi můžete lépe vycházet a spolupracovat.

Nabízí se otázka, proč se všichni nerodíme se stejnými charakterovými rysy. Proč nám sudičky do vínku nadělily každému něco jiného? Protože prostředí kolem nás se postupem času mění. To, co umíme dnes, zítra může být nedostačující. Do jisté míry je tedy velkou výhodou žít s partnerem, který není jako my. V životě rozhodně nebudeme mít nouzi o problémy. Dříve či později narazíme na překážku, se kterou si nebudeme vědět rady. Mít po svém boku někoho, kdo se na svět divá rozdílnou optikou, se prokáže jako neocenitelná výhoda při řešení komplexních problémů.

Nejlepšího výsledku obvykle dosáhneme tehdy, když najdeme správnou hranici mezi dvěma protichůdnými silami. Typickým příkladem je politická sféra, kde svádí neustálý boj pravice s levicí. Konflikt v partnerském vztahu tedy můžeme chápat jako příležitost najít zlatou střední cestu. „Já zaujímám jednoznačné stanovisko, ty zaujímáš zcela opačné. Chvíli spolu budeme zápolit a společně se pokusíme najít nejlepší kompromis.

Můžete namítnout: „K čertu s kompromisem. Chci žít s někým, kdo se mi ideálně ve všem podobá. Někdo, kdo má stejný zájmy a názory. Nebudu tak muset vyjednávat o každý pitomosti a život bude o dost jednodušší!

Fajn, jedná se o legitimní argument. Dejme tomu, že najdete člověka, se kterým si téměř ve všem rozumíte. Pojí vás stejné zájmy, vize a hodnoty. Vztah s ním bude zdánlivě perfektní. Žádné hádky, žádné zbytečné nedorozumění. Co takovému vztahu chybí? Nějaké nedostatky. 

Vztah, který už je vším, nemá kam směřovat. Vše, co může být, už bylo. Člověka nemáte rádi proto, že by byl dokonalý. Máte jej rádi pro jeho specifické problémy a nedostatky. S partnerem, který se vám bude až příliš podobat, nebudete mít moc příležitostí k individuálnímu i společnému růstu. A až vás zase někdy napadne nějaká úžasně hloupá myšlenka, oceníte takového partnera, který váš tvůrčí záchvat utne už v počátku a ušetří vás tak pádu do hluboké jámy. 

Umění vyjednávat

Kdybys mě miloval, tak to sdílíš na Instagramu

Protagonistka našeho příběhu si pro sebe chtěla vyjednat více pozornosti z přítelovy strany. Kombinace několika faktorů však způsobila, že nedokázala udržet své negativní emoce na uzdě. Ve výsledku svého přítele přirovnala k prašivé kryse. Nasadila si boxerské rukavice a vyzvala jej na krvavý souboj. Sdělila mu, že je s ním naprosto vše špatně, ba ještě hůř, postrádá způsoby, jak problémy řešit. Nebožák v této nezáviděníhodné situaci mohl reagovat pouze agresí, pláčem, nebo tichým odchodem. Zabránila možnosti konstruktivního vyjednávání. 

Samotná kritika vytváří další problémy. Kýžené změny ve vztahu dosáhnete pouze tehdy, pokud přijdete i s řešením, jak problémy překonat. Musíte si uvědomit, čeho se vlastně snažíte docílit. A poté velmi opatrně artikulujte, co vám na vztahu vadí. 

Ze začátku je ideální zaměřit se na menší problémy. Držte se pravidla, abyste jeden druhého kritizovali tím nejmírnějším možným způsobem. 

Vraťme se k situaci v úvodu článku. Ukážeme si na ní, jak snadno se dalo zabránit ošklivému konfliktu. Namísto hrubé síly zvolíme mírnou kritiku a zároveň navrhneme řešení:

„Když večer přijdu z práce domů, líbilo by se mi, kdybys mě přišel pozdravit, obejmul mě a věnoval mi pár minut svého času. Mohli bychom se na tom domluvit?“

Nezapomeňme, že její přítel je debil, proto pár minut musí pro začátek postačit. On si možná pomyslí, „Dobře, proti takovému argumentu nemohu moc namítat, ale bude tě to něco stát”, což je naprosto v pořádku. Uspokojivý kompromis vyžaduje oběť obou stran. 

Odměna za dobré chování

Jednou z esenciálních ingrediencí dlouhodobě kvalitního vztahu je schopnost odměnit partnera za cokoliv, co byste chtěli, aby dělal častěji. Háček je však v tom, že negativních věcí si všímáme daleko častěji. Když se vám daří, pokládáte to za samozřejmost. Jakmile se ale něco pokazí, začnete mít tendenci partnera trestat, aby z jeho nebo její strany došlo k nápravě.

Platí to zejména pro vztahy, ve kterých se oba partneři vyhýbají konfliktům. Nedokáží si sdělit, co je ve vztahu trápí a postupem času je ovládne ukřivděnost.

Představte si muže, který je naštvaný na svou přítelkyni a ona zrovna udělá něco úžasného. V takového chvíli muže nenapadne pochválit ji, raději utrousí: “Teď nemám čas.”, nebo ji záměrně ignoruje. Přítelkyně se rozesmutní a on si v duchu libuje: Tááák a máš to, blbko! Urazila jsi mě, chci také urážet, ponižovat. Už sis myslela, že jsem zapomněl, viď? Omyl. Ukážu ti svou moc. Jsi možná zmatená, ale vím, že pochopíš podstatu věci. Vím, že bys ráda něco řekla, pocukávají ti rty. Budeš trpět stejně jako trpím já!” Opravdu chytré. Ona se v té chvíli něco naučila. Třeba to, že život je příliš cenný na to, aby stála po boku urážlivého pomstychtivce.

Je velice těžké docílit změny chování u partnera, pokud vás ovládá pocit křivdy. Od pocitu křivdy se oprostíte tehdy, když se společně rozhodnete hledat pravdu. Ne svoji pravdu, ale tu skutečnou. A to znamená, že nebudete utíkat před problémy, ale navzájem jeden druhému pomůžete urovnat a zformulovat myšlenky.

Zkuste partnerovi předložit svojí verzi pravdy až poté, co pochopíte tu jeho. Ujistěte se, že jste mu dobře porozuměli. Například se zeptáte : Jsi naštvaná, protože jsem koupil lístky do kina na Star Wars? ” A přítelkyně třeba odpoví: “Mrzí mě, že sis nevzpomněl na naše výročí!“. Stanete se lepším posluchačem a možná si nakonec oba uvědomíte, že se jednalo o pouhé nedorozumění.

Až vás přestanou svazovat negativní emoce, snáze se soustředíte na partnerovo chování. Pokaždé, když udělá něco, co byste chtěli, aby dělal častěji, co řeknete? „Tohle se ti povedlo. Nemůžu uvěřit, že sis vzpomněl. Je skvělé, že jsi to pro mě udělala. Mám velkou radost “. Musíte to ale myslet upřímně.

Podívejte se do budoucnosti a položte si otázku: Jak by můj vztah vypadal, kdybych si osvojil/a disciplínu hledání skutečné pravdy? Jaké překážky bychom společně překonali?

Zpočátku nemiřte moc vysoko. Praktikujte malé změny a nezapomeňte partnera po zásluze odměnit.

Leave a Reply